Tajemství vějířů

Vějíře sloužily od nepaměti při rozdmýchávání ohně, odstraňování plev od zrna, odhánění hmyzu nebo k ochlazení a ochraně před sluncem. První zmínky o vějířích pocházejí z Babylónie, Sýrie, Indie, starověkého Egypta, později z jižní Ameriky, používaly je vyšší vrstvy v antickém Řecku a Římě, a také v zemích Dálného Východu, v Číně a Japonsku. Starším typem byly pevné vějíře. Skládací vějíře se do Evropy dostaly hlavně díky křížovým výpravám a zámořským objevům v 15. a 16. století. Zlatá éra vějířů nastává v osmnáctém století, masivně rozšířeny byly ve společenském styku ve století devatenáctém. Poté tradice výroby vějířů v Evropě stagnuje a do poloviny dvacátého století ve většině evropských zemí končí.

Výstava Regionálního muzea v Chrudimi, uspořádaná ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni a dalšími institucemi, představila vývoj a různé typy evropských vějířů z období od konce 18. století do poloviny 20. století. K zajímavým exponátům patřily například vějíř se zobrazením korunovace císaře Leopolda II., nebo s portréty Marie Terezie a Františka Lotrinského, ale i dekorativní plesové vějíře z různých materiálů, vystavené spolu s předměty související s plesovou sezónou, jako jsou taneční pořádky, pozvánky, drobné šperky, galanterní a textilní doplňky.