Archeologické památky jsou konečným, jedinečným, neopakovatelným a nenahraditelným zdrojem poznání o kulturní minulosti území. Jejich největší hodnota je v autenticitě a šíři zakonzervovaných informaci a lze ji směle přirovnat k nejznámějším a nejnavštěvovanějším architektonickým dílům kraje. Archeologické kulturní bohatství a dědictví je nutné maximálně ochraňovat a moderní člověk by je měl porušovat jen v případě nezbytně nutném a na nezbytně nutné ploše. Mohlo by se stát, že jednou bude žít na území bez historické paměti.

§§§ Článek 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod stanoví, že vlastnictví zavazuje a že ho nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Obecným zájmem je nepochybně i ochrana kulturních památek.

Závazné právní prostředí je obsažené v dokumentu Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (tzv. Maltská konvence) – k níž přistoupila také Česká republika (č. 99/2000 Sb.). Stále je platný zákon č. 20/1987 Sb. O státní památkové péči, ve znění pozdějších změn obsažených v zákonech č. 242/1992 Sb., č. 361/1999 Sb. a č. 61/2001 Sb., č. 122/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 146/2001 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 18/2004 Sb. č. 186/2004 Sb., č. 1/2005 a č. 3/2005 Sb. s účinností ke dni 6. ledna 2005. Další podmínky stanovuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Při provádění stavební a jiné činnosti mající za následek zásah pod povrch současného terénu je investor nebo jím pověřená právnická nebo fyzická osoba povinna jednat podle § 22, odstavec 2, zákona č. 20/1987 Sb. O státní památkové péči v platném znění.

Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.

Kde je území s archeologickými nálezy?

Je to plocha uvnitř státních hranic České republiky. K tomuto území nepatří plochy již dříve povrchově vytěžené a plochy po těžbě rekultivované.

Co je doba přípravy stavby?

Čas začínající od okamžiku stavebního či jiného záměru majícího za následek zásah pod povrch současného terénu až po vydání územního rozhodnutí a stavebního povolení. V tuto dobu je rozumné vstoupit do jednání s oprávněnou archeologickou organizací na příslušném území okresu, kraje nebo státu, podle uděleného oprávnění k výzkumům, aby se tak předešlo případným komplikacím při vlastí realizaci stavby či jiných terénních činností. Na základě dohody pak proběhne záchranný výzkum.

Povinnost oznámení Archeologickému ústavu!

Jedná se o ustanovení, které zůstalo v zákonu z dob, kdy byl Archeologický ústav akademie věd Československé a později České republiky jedinou organizací oprávněnou k odbornému vyjádření k navrhované stavbě či jiné terénní aktivitě. Se vznikem České republiky a vznikem specializovaných archeologických organizací oddělených od původních Archeologických ústavů AV ČR byla na základě smluv a dohod s Akademií věd delegována část pravomocí také přímo územně odpovědným oprávněným organizacím. Toto opatření vzniklo jako reakce na mohutnou stavební činnost. Proto je možné podat informaci místně příslušné oprávněné organizaci (v tomto případě Regionálnímu muzeu v Chrudimi), která provede potřebné administrativní a terénní úkony.

Nesplněním ohlašovací povinnosti podle § 22, odstavec 2 právnické a fyzické osoby při výkonu svého podnikání riskují, že jejich počínání bude hodnoceno podle § 35, odstavec 2, písmeno f památkového zákona v platném znění, kdy krajský úřad může uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.

Podle § 39, odstavec 2, písmeno g může být fyzická osoba za přestupek proti § 22, odstavec 2 a § 23, odstavec 2 pokutována krajským úřadem až do výše 50 000 Kč.

Co je záchranný archeologický výzkum a jak se provádí?

Je to archeologický výzkum vynucený okolnostmi vyvolanými na základě aktivit právnických či fyzických osob, kde si archeologové nemohou vybrat místo výzkumu a zpravidla ani čas jeho realizace. Vyplývá z nutnosti odborným způsobem zachytit a dokumentovat v nezbytně potřebné míře v původním prostředí dosud dochované nemovité archeologické situace a movité nálezy. Provádí se na území zasaženém budoucí stavbou či jinou činností, která vede ke zničení dosud v zemi dochovaných terénů, situací a nálezů. Cílem záchranného výzkumu je získání maxima informací o zanikající ploše v relativně krátkém časovém úseku. Jeho součástí je vyzdvihnutí dochovaného movitého inventáře, provedení základního ošetření a vyhotovení jeho dokumentace. Výstupem je zpráva o průběhu a výsledcích akce vyvolané stavební či jinou činností vedoucí k zániku části nebo celého naleziště.

Poškozování a ničení archeologických nálezů může být posuzováno:

1) jako správní delikt dle §35 zákona o státní památkové péči č. 20/87Sb., a sankcionováno pokutou až do výše 4 mil.  Kč. Kulturní hodnota o kterou bylo archeologické kulturní dědictví ČR ochuzeno představuje však často finanční částky tuto možnou sankci výrazně přesahující.

2) ale může být také posuzováno jako trestný čin poškození cizí věci, zatajení věci případně jako krádež dle trestního zákona. Z hlediska kulturní hodnoty archeologických nálezů ale žádná finanční částka nebo jiný udělený trest nevyváží hodnotu již jednou pro vždy zničených archeologických nálezových situací, artefaktů a informací o životě našich předků.

Co dělat v případě zjištění narušení či poškození archeologické památky?

Archeologické nálezy jsou součástí našeho kulturního dědictví. Z hlediska platné legislativy jsou dle okolností majetkem kraje, obce či státu. Především jsou však součástí našeho společného kulturního dědictví a nenahraditelným pramenem k poznání života lidí na území Čech, Moravy a Slezska hluboko v minulosti. Podoba historické kulturní krajiny je v současné době zásadním způsobem přetvářena a archeologické nemovité i movité nálezy jsou v nezvyklé míře poškozovány a ničeny, a to nejen stavební, ale ve značné míře i zemědělskou, lesnickou a další činností a v neposlední řadě také lidmi, kteří s detektory zbavují archeologické lokality cenných artefaktů vyrobených z kovů.

Co tedy dělat, když v lese, na poli, či při stavební činnosti náhodou objeví kdokoliv z nás poškozenou archeologickou památku? Může jít o středověký vesnický dům poškozený vývratem, o pravěkou mohylu nebo val hradiště narušený výkopem tzv. detektorářů či lesní hospodářskou činností, může jít o rozorané či skrývkami poškozené pravěké pohřebiště či sídliště.

Již citovaný zákon o státní památkové péči v § 23, odst. 2 a 3 uvádí, že o takovémto archeologickém nálezu „musí být učiněno oznámení Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu“. Toto oznámení „je povinen učinit nálezce, nebo osoba odpovědná za provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu“. Podle znění zákona musí pak být archeologický nález i naleziště „ponechány beze změny“ až do prohlídky odborníkem-archeologem z Archeologického ústavu nebo příslušného regionálního archeologického pracoviště, „nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení“.

Pokud je to možné, je vhodné na místě archeologického nálezu nebo při zjištění narušení archeologické nemovité památky alespoň fotograficky zachytit podobu místa nálezu. Kromě archeologického ústavu je z hlediska času výhodné kontaktovat přímo i nejbližší regionální archeologické pracoviště (zde např. Regionální muzeum v Chrudimi, územní působnost viz zde). Jde totiž mnohdy o rychlost, s jakou se odborník na místo dostane.

V případě, že k poškození dojde při stavební činnosti, by měl být upozorněn odpovědný pracovník stavebníka na svou zákonnou povinnost zajistit realizaci záchranného archeologického výzkumu a požádán o to, aby v místě nálezu nevykonával žádné práce až do doby, kdy se na místo dostaví archeolog. Okamžitá, byť neprofesionální, fotografická dokumentace může být velmi důležitá právě v okamžiku, kdy se stavba rozhodne zákon nerespektovat a archeologické památky zničit.

Jen velmi zřídka jsou nalézány tzv. poklady, které představují např. mincovní nálezy, ale také depoty bronzových či železných artefaktů. Za jejich nález, který bude řádně oznámen a zachráněn pak může být přiznána krajskými úřady i náležitá odměna (§23., odst. 4-5).