Dne 30. 8. 2005 byla zjištěna před domem čp. 145/I stavební aktivita spojená s výklizem značné kubatury zeminy. Dům se nachází zhruba naproti Pardubské fortny ve Filištínské ulici, tedy přímo v jádru vrcholně středověkého města. Samotná poloha v SV části původního hrazeného městského areálu naznačovala likvidaci archeologických kontextů. Okamžitě byl kontaktován stavebník a práce na lokalitě byly zastaveny. Vlastní záchranný archeologický výzkum probíhal od 15. září do 16. září 2005.

Nejstarším zjištěným kontextem je nosná zeď domu, jejíž styk se sklepem je přerušen recentním zásahem. Zeď byla pravděpodobně současná s klenbou sklepa. Ta byla překryta zeminou získanou při kopání základů a soudobým odpadem někdy v průběhu 2. poloviny 16. a 1. poloviny 17. století.

Výrazný terénní zásah představovala výstavba zděné příčky. Vzhledem k tomu, že stavitel nemohl dosáhnout pevného založení nad sklepem, rozhodl se založit příčku na cihlový pas zapřený do pevných nosných zdí. Aby mohl být pas vystavěn, byly odstraněny zhruba v ploše sledované sondy všechny starší vrstvy poměrně širokým výkopem. Do něj byla uložena série vrstev charakteru stavební či destrukční suti. Na západním řezu byly registrovány spálené dřevěné podlahy s jílovitými izolačními vrstvami, z nichž některé nesly znak přepálení. Tuto neblahou událost bychom mohli ztotožnit z rozsáhlým požárem v Klášterské čtvrti z 30. listopadu 1806, kdy ohni podlehlo 25 domů včetně budovy staré radnice. Toto souvrství  překrývá vrstva stavebního odpadu a suti.

Při zbourání příčky vzniklo souvrství jemného maltového prachu a písku, které bylo možno na jižním profilu rozdělit do dvou kontextů. Stratigrafický vývoj na lokalitě uzavírá položení recentní keramické dlažby. Při archeologickém výzkumu byl získán archeologický materiál odpadního charakteru – zlomky keramiky a zvířecí kosti, který můžeme datovat podle nejmladších kusů do 17. století /červenohnědá glazura, vytáčení, převaha šedého redukčního zboží/. V druhotné poloze byly zjištěny zlomky mladohradištní a vrcholně středověké keramiky.

Shrneme-li zjištěné skutečnosti, dospějeme k následujícím závěrům: pravěké, raně středověké a vrcholně středověké souvrství byly překopány v souvislosti s novou měšťanskou výstavbou na konci 16. a počátku 17. století, kterou reprezentují nejstarší objevené kontexty. Následně, snad po požáru na počátku 19. století, byly provedeny stavební úpravy spočívající v přepažení místnosti cihlovou zděnou příčkou. Po zbourání této zdi byla položena nová dlaždicová podlaha, kterou se stratigrafický vývoj na lokalitě završil.

Mgr. Jan Musil, RM v Chrudimi

Obr. 1 – Pohled na východní stěnu sondy. Zcela vlevo je vidět zaniklý vstup do sklepa, cihlovou nadezdívku s druhotně zazděným pískovcovým architektonickým článkem /barokním ?/. Foto J. Musil.
Obr. 2 – Pohled na západní profil. Foto J. Musil
Obr. 3 – Výběr keramiky. Kresba J. Musil.
Obr. 4 – Torzo mísy s plastickou mačkanou páskou. Kresba J. Musil.