Popisovaná lokalita se nalézá na severním cípu intravilánu města Chrudimi. Prostor průmyslové zóny leží v přímém sousedství několika známých archeologických lokalit.
Po neuvážených demolicích zde po roce 1994 vznikla proluka, zahrnující parcely zaniklých domů čp. 14/I a 15/I a zadní část parcely domu čp. 10/I. Archeologický výzkum byl vyvolán záměrem výstavby obchodně bytového centra s podzemními garážemi, celoplošně likvidujícími archeologické situace.
Nejstarší nálezy spadají do období kultury slezskoplatěnické. Výzkum zjistil nálezově bohaté souvrství a jámy s velkým množstvím keramiky. Další osídlení můžeme spojit až se středohradištním obdobím, a to již od 9. století. Na zkoumané ploše byly zjištěny stopy dřevěných staveb a plotů a zásobnice na obilí. V její výplni se nacházelo několik nádob. Plynulý vývoj 11. až 13. století opět representují zejména kulturní vrstvy a zjištěny byly také úpravy povrchu ve formě nekvalitních dlažeb. Překvapením byl nález ojedinělého pohřbu novorozence. V celém popsaném obdofbí byla zkoumaná plocha hustě osídlena, rekonstruovat podobu zástavby a další detaily však nelze. Pozdější zástavba a další zásahy zachovaly jen navzájem nesouvislé útržky.
Zásadní proměnu přináší založení vrcholně středověkého města před rokem 1276. Vyměřena byla pozdější Hradební ulice, a to v trase proti dnešnímu stavu mírně odchýlené k západu. Od počátku byla tato ulice vydlážděna nebo alespoň vysypána štěrkem. Podél ulice byly vyměřeny jednotlivé městské parcely. Hranice mezi obecním majetkem (tj. ulice) a soukromým majetkem (jednotlivé parcely) si udržela neměnný průběh od 13. století až do 2. poloviny století 19., přestože se úroveň ulice postupně zvyšovala a byla opakovaně (až 6x) předlažďována, naposledy valounovou dlažbou s odvodňovacím kanálkem uprostřed. Stejně se proměňovala zástavba podél ulice. V nejstarším období (závěr 13. století) byla zástavba dřevěná, nejspíše ve formě srubů s podlahami z jílu. Nahradila je na počátku 14. století opět dřevěná stavba, ale na kamenné podezdívce a nejméně dvouprostorová. Součástí stavby byl také zahloubený suterén se stěnami obloženými dřevem. Výdřeva byla v rozích upevněna kůly.
V první třetině 14. století byla Chrudim postižena rozsáhlým požárem, doloženým v archeologických terénech, ale nikoli v písemných pramenech. Požár postihl také dřevěný dům na podezdívce. Nahradila ho zděná stavba, z níž se dochoval přibližně čtvercový sklep (rozměry 5 x 5 m), zděný z opuky na jíl. Přístup do něho byl od severu lomenou šíjí. V západní stěně sklepa byl výklenek na odkládání světla a ve stěně protější větrací okénko. Ve století 15. byl v jeho těsném sousedství vyhlouben obdélný sklep o rozměrech cca 6 x 4 m, zděný na maltu a zaklenutý valenou klenbou. Přístupný byl od západu zděnou šíjí se sedmi dochovanými kamennými schody a částí kamenného portálu. V době jeho funkce bylo do podlahy sklepa vyhloubeno zděné schodiště, na které navázal sklep křížového půdorysu. Spodní podlaží sklepů bylo hloubeno hornickým způsobem a posléze vyzděno z kamene na maltu a opatřeno valenou klenbou. V této podobě se dům dožil třicetileté války, během níž byl pobořen. Stejný osud postihl také ostatní domy v celém bloku sevřeném Resslovým náměstím, Hradební a Rybičkovou ulicí. Na rozdíl od ostatních však nebyl obnoven. Sklepy byly zavezeny smetím a stavebním odpadem a místo bylo využíváno jako zahrada a přičleněno k domu čp. 10/I. Výraznou součástí nalezené situace jsou odpadní jímky a jámy. Celkem jich bylo prozkoumáno 14 a časově pokrývají období od konce 13. století až do století 18., ale většinu je možno datovat do 15. až 16. století. Historicky náleží ke dvorkům domů čp. 10/I, 14/I a 15/I. Také jejich podoba byla rozmanitá. Od prostých nijak neupravovaných jam, přes čtvercové jámy, se stěnami zpevněnými výdřevou ke kruhovým jímkám se stěnami pečlivě obloženými kamenem, spojovaným jílem.
Objevené pozůstatky měšťanské zástavby vedly ke snaze alespoň malou část zachovat pro budoucí poznání a obohatit Chrudim o zajímavý doklad minulosti. Pro zachování byly navrženy dva výše popsané sklepy, zděné na maltu s příslušnými intaktně dochovanými přístupovými schodišti. Znamenalo by to zmenšit kapacitu garáží o necelých 10 %, ostatní stavební záměry by nebyly nijak narušeny. Přes velkou snahu a jednací úsilí vyvíjené od května, kladná doporučení příslušných památkových a archeologických organizací, byl horní sklep svévolně zničen a v současné době přetrvává na staveništi pouze nezjištěná část spodního sklepa křížového půdorysu.
V roce 2006 také proběhla třetí sezona zjišťovacího archeologického výzkumu na Školním náměstí a v Komenského ulici, související s ověřováním existence chrudimského městského hradu (Frolík 2008). Podařilo se doplnit poznatky o vývoji valového opevnění, které v těchto místech z východní strany vymezovalo areál hradiště. Nejstarší doloženou etapou je násep, u něhož nebyla zjištěna vnitřní konstrukce, a který je datován do období slezsfkoplatěnické kultury. Terénní situace naznačuje, že před valovým náspem se nacházel příkop. Byl však situován mimo zkoumanou plochuf. Nález tohoto valu prokazuje existenci hradiště z tohoto období na chrudimské městské ostrožně.
Těleso pravěkého valu posloužilo jako základ pro středohradištní opevnění. Tento val měl vnitřní roštovou konstrukci. Dochovaly se celkem tři úrovně roštu. Zadní stěna byla pravděpodobně upravena stupňovitě. Minimální šířka tělesa opevnění činila 4 m. Čelní stěna se nacházela mimo zkoumanou plochu. V další etapě bylo těleso rozšířeno směrem dovnitř s využitím komorové konstrukce. Rozměry jednotlivých komor činily přibližně 1,5 x 1,5 m. Šíře tělesa činila tři komory, tj. 4,5 m. Dochovalo se až patnáct úrovní dřev jednotlivých komor. Komorová konstrukce překryla těleso s roštovou konstrukcí. Již v předchozích sezónách bylo zjištěno, že komorová konstrukce překryla vrstvu se středohradištní keramikou. Byla proto datována do mladohradištního období.
Do tělesa valu bylo po jeho zániku a částečném zplanýrování zapuštěno zdivo z velkých opukových kvádrů. Stavba měla ve směru sever jih rozměr 3,5 m, ve směru východ západ nejméně 5 metrů. Zachycená část nevelkého interiéru byla zničena recentní kanalizační šachtou. Ze stavby, kterou charakterizujeme jako věžovitou, se dochovalo pouze základové zdivo. Kolem stavby se začalo pohřbívat (jedná se o součást hřbitova kolem farního kostela N. P. Marie), jeden z hrobů porušil výplň vkopu pro zdivo stavby. Podle nálezů z výplní hrobových jam lze existenci pohřebiště datovat do 14.–16. století. Z toho také vyplývá datování věžovité stavby, tj. pokročilé 13. století až starší část století 14. Vzhledem k tomuto datování a k umístění do areálu předpokládaného městského hradu, považujeme nalezenou stavbu za zatím nejdůležitější argument pro jeho existenci.
Poslední archeologickou aktivitu představovalo vyhloubení pěti statických sond v souvislosti s přípravou projektu rekonstrukce parkánové hradby u severovýchodního nároží městského hradebního systému, a to západně od bašty Prachárny, zkoumané v roce 2003. Výzkum prokázal, že parkánová hradba i s ní související půlválcová bašta byla založeny do terénního stupně, vyhloubeného do strmého svahu na řekou Chrudimskou. Porušeny při tom byly vrstvy s keramikou slezskoplatěnické kultury. Bašta byla posléze vyplněna zeminou až do úrovně cca 1 m pod korunu zdiva. Součástí hradby byl také rozměrný oblouk, vyzděný v místech příkopu, který přetínal městský ostroh před hlavní městskou hradbu a budovaná hradba ho uzavřela ze severní strany. Oblouk byl zároveň uzavřen zdí, na níž byl postaven pilíř nejasného určení. Vložení této konstrukce před uvedený oblouk zpochybňuje interpretaci, podle níž oblouk sloužil k odvádění vody a dalších nečistot ze dna příkopu. Podle úrovně terénu na vnitřní straně byl navíc od počátku překryt navážkami, které až do 16. století postupně zaplňovaly příkop před hlaví městskou hradbou. Další úpravy terénu, tj. víceméně zánik příkopu souvisejí až z 2. polovinou 19. století a výstavbou budovy soudu v těsném sousedství. Všechny výše uvedené výzkumy byly provedeny ve spolupráci s firmami Jan Osina a Geo-cz.
PhDr. J. Frolík, CSc., ARÚ AV ČR, Praha, v.v.i.
PhDr. Jan Musil, RM v Chrudimi
