V souvislosti s havárií parkánové hradby v roce 2008 vyvstala potřeba statické sondáže v blízkosti narušeného místa. Záchranný archeologický výzkum provedlo Regionální muzeum v Chrudimi ve spolupráci s firmami Jan Osina a Geo-CZ.

Výzkum přinesl zásadní poznatky o pravěkém, raně a pozdně středověkém opevnění. Na skalní podloží nasedala terciérní štěrkopísková terasa překrytá zjílovatělým říčním pískem. Na toto souvrství nasedaly již svahové hlíny. Na tento poměrně příkrý svah se uložily nejstarší kulturní vrstvy. Na základě keramiky lze toto souvrství datovat do halštatské fáze slezskoplatěnické kultury. Těsně před tehdejší hranou svahu byl vyhlouben asi 0,8 m hluboký příkop, který můžeme na základě keramiky z výplně rovněž zařadit do halštatské fáze kultury slezskoplatěnické. Otevřenou otázkou zůstává zánik této fortifikace. V hlinité výplni příkopu byly registrovány ulity plžů, které naznačují návrat vegetace a přírodního prostředí na lokalitu po opuštění člověkem. Z výplně rovněž pochází četné zlomky mazanice s otisky dřevěných konstrukcí – snad z vlastního tělesa valu, který musel zaniknout při požáru.

Po zanesení příkopu a vytvoření nového půdního typu byly registrovány vrstvy pocházející z  rozvaleného raně středověkého valového tělesa s opukovou čelní kamennou plentou, které zaniklo v důsledku mocného požáru v raně středověkém období.

K radikální změně terénní konfigurace došlo v 1. polovině 15. století. Tehdy je vystavěna parkánová zeď z místního lomového opukového kamene. Ve všech sondách bylo zjištěno založení hradby opukovou skálu. V prostoru mezi sondami 1 – 3 vycházelo opukové podloží přímo na povrch, tzn. že zde došlo pouze k osekání a přípravě skalního podkladu pro stavbu. Jiná situace byla zjištěna v sondě č. 4 a 5, kde se dodnes zachovaly zbytky původního svahu. Stavitelé hradby se prokopali skrze všechny starší terény až na skalní podloží, do kterého vysekali 0,46 m hluboký žlab. Do takto vzniklého výkopu bylo založeno vlastní těleso parkánové hradby. V prostoru okolo sondy č. 4 byla hradba zakládána přímo do stěny výkopu, což přesvědčivě dokládá existence starších vrstev a absence vnitřního líce hradby. Na jiných místech vznikla mezi tělesem hradby a skalním podložím úzká hluboká proluka, která musela být vyrovnána na pochůzkovou úroveň v parkánu. Úroveň poslední zastižené středověké vrstvy se nalézala na kótě 260,06 m.n.m. Toto zjištění koresponduje se situací dokumentovanou v roce 1999 a 2000. Terén v parkánu byl navyšován i v následujících staletích. Výrazným terénním zásahem bylo postavení novotvaru hradby z pískovcových kvádrů, která byla posléze zčásti nahrazena novým lícem ze žulových kvádrů v roce 1949.

Mgr. Jan Musil, RM v Chrudimi

Obr. 1 – Chrudim, Lázeňská ulice. Parkánová hradba. Foto J. Musil.
Obr. 2 – Chrudim, Lázeňská ulice. Zbytek pravěkého příkopu. Foto P. Pinc.
Obr. 3 – Chrudim, Lázeňská ulice. Žlutá šipka označuje rozvalenou čelní kamennou plentu raně středověkého valu. Foto J. Musil.